Zatímco plánujeme bezpečnější silnice, myslejme na ty, kteří je používají!

Minulý víkend se na ventspilsské dálnici stala další tragédie. Při srážce zemřel člověk a první zveřejněné informace nás nutí zhodnotit i roli kamionu v incidentu. Dokud nebude vyšetřování ukončeno, bylo by nezodpovědné někoho prohlásit za vinného. Toto neštěstí však opět vyvolává otázku, o které po každé vážné nehodě několik dní diskutujeme a kterou pak odkládáme do další tragédie – jak bezpečně koexistuje lehká a těžká doprava na lotyšských silnicích?

Nákladní vůz není jen osobní auto s větším kufrem. Je to stroj o hmotnosti několika desítek tun, který vyžaduje delší brzdnou dráhu, více prostoru pro manévrování a následky chyby řidiče mohou být nesrovnatelně závažnější. Potvrzují to i statistiky pojišťovnictví. Data Lotyšské kanceláře pojišťoven motorových vozidel ukazují, že za prvních sedm měsíců letošního roku se na lotyšských silnicích stalo již 4 153 dopravních nehod způsobených řidiči kamionů. Pro srovnání, loni, v roce 2025, způsobili řidiči kamionů v průběhu celého roku 6 965 dopravních nehod.

Nejjednodušší by samozřejmě bylo znovu říct – na vině jsou silnice. Nepopiratelně je to částečně pravda. Lotyšské dálnice jsou na mnoha místech úzké, možnosti předjíždění jsou omezené, chybí tam odbočovací a průjezdní pruhy a protijedoucí dopravní proudy odděluje jen vybledlý barevný pruh na asfaltu. Taková infrastruktura odpouští nákladní dopravě ještě méně chyb než osobním automobilům.

Silnice je potřeba zlepšit. Ale nová dálnice se nemůže postavit dříve než příští pondělí. Vyžaduje to projekty, zadávání veřejných zakázek a miliony. Výsledek uvidíme za roky. Otázkou tedy je, co můžeme dělat teď?

Prvním aspektem je únava řidiče. Studie shromážděné Evropskou komisí ukazují, že únava je významným faktorem u přibližně 20 % nehod těžkých užitkových vozidel. Více než polovina řidičů dálkové dopravy navíc v různých průzkumech přiznala, že alespoň jednou usnuli za volantem.

To není maličkost. Unavený profesionální řidič za volantem stroje vážícího několik desítek tun je jako chirurg, který si po probdělé noci řekne: „Netřese se mi ruka.“ Možná ne. Ale chceme se na to spoléhat? Tachografy a předpisy o době řízení a odpočinku už máme. Takže nemusíme znovu vynalézat kolo. Musíme se ujistit, že stávající systém funguje a že porušení jsou cíleně odhalována.

Druhou možností jsou data. Mnoho moderních nákladních vozidel je již vybaveno GPS a telematickými systémy. Ty dokáží zobrazit nejen polohu vozidla, ale také náhlé brzdění a zrychlení, rychlost, dobu jízdy, jízdu v noci a řadu dalších rizikových ukazatelů. V mnoha případech tedy firma již vidí, který řidič řídí klidně a který tráví svůj pracovní den, jako by se účastnil rallye, místo aby vezl 20 tun nákladu.

Zde by mohly významnou roli sehrát pojišťovny, které již spravují datové systémy umožňující analýzu údajů o historii pojištění každého aktivního řidiče. Pojišťovnictví nashromáždilo značné zkušenosti s analýzou rizikových profilů zákazníků a má zájem tyto odborné znalosti dále rozvíjet. Ne nadarmo se pojišťovny již několik let snaží získat přístup k datům, která Státní policie a CSDD shromažďují z informací získaných z rychlostních kamer. Zatím bez úspěchu!

Pokud vozový park dobrovolně sdílí data o bezpečné jízdě a může prokázat, že jeho řidiči dodržují režim práce a odpočinku, řídí bezpečně a jsou pravidelně školeni společností, proč by se to nemělo projevit v ceně pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem a havarijního pojištění? Na druhou stranu, pro společnost, jejíž data pravidelně signalizují rizikovou jízdu, by pojistka stála více. Buďme upřímní – nic nemotivuje podnikatele tak účinně jako možnost ušetřit peníze. Někdy je to euro, které udělá to, co deset informativních brožur nedokáže.

Za třetí, je třeba přiznat, že část odpovědnosti za nehody způsobené nákladními automobily nesou i řidiči osobních automobilů. Nejednou jsem se setkal se situací, kdy se řidič osobního automobilu jedoucího vpředu rozhodne odbočit vlevo tím, že pozdě zapne směrové světlo, nebo ho vůbec nezapne. Řidiči menších vozidel by si však měli být vědomi toho, že těžký nákladní automobil má jinou hmotnost, jinou brzdnou dráhu a jiné manévrovací schopnosti. Proto bych řidičům, kteří si uvědomují, že potřebují odbočit, doporučil včas se podívat do zpětného zrcátka, zapnout směrové světlo a ideálně se od za nimi jedoucího kamionu trochu vzdálit. Tachografy a telematika samozřejmě nerozšíří dálnici Ventspils a uprostřed nepostaví bezpečnostní bariéru. Nevyřeší to všechny problémy lotyšské silniční infrastruktury. Neměli bychom však čekat deset let, až budou možná peníze na ideální silnice, abychom začali dělat věci, které jsou možné už dnes.