Ponaučení ze svatojánského rána: problém není v pivu, ale v lidech, pro které pravidla neexistují.
Když nedávno v Jekabpilsu opilý řidič s dítětem v autě naboural do autobusu veřejné dopravy při útěku před policií, v komunitě se ozvalo pobouření. A právem. Protože tento příběh zahrnoval všechno – alkohol, útěk před policií, řízení bez řidičského průkazu, bez technické prohlídky a dítěte v kabině. Jinými slovy, muž byl připraven riskovat nejen svůj vlastní život a životy ostatních účastníků silničního provozu, ale i život svého vlastního dítěte.
Recidivisté nejsou náhodní pachatelé
Po takové zprávě člověk získá dojem, že lotyšské silnice jsou plné takových jedinců. Otevřete si zpravodajský portál – opilý řidič s 3 promile alkoholu v krvi nabourá tramvaj. Druhý den – někdo bez řidičského průkazu srazí chodce. O pár dní později – prchá před policií. Člověk má dojem, že „normální řidič“ je v Lotyšsku vzácný jev.
Data však ukazují opak. Podle statistik, které má k dispozici Lotyšský úřad pro pojištění motorových vozidel, je podíl vozidel jezdících bez platného řidičského průkazu motorových vozidel menší než jedno procento. Kromě toho několik studií, které jsme dosud provedli, ukazuje, že přibližně čtvrtina těch, kteří se účastní silničního provozu bez platného řidičského průkazu motorových vozidel, je současně bez řidičského průkazu, technické kontroly nebo řídí pod vlivem alkoholu. Pokud vezmeme v úvahu, že k 1. červenci 2025 bylo v Lotyšsku 890 373 platných řidičských průkazů, lze vypočítat, že více než 881 469, tedy 99 % řidičů, dodržuje to, co od nich zákon vyžaduje. Existuje však malá skupina lidí, kteří představují pro ostatní neúměrně vysokou hrozbu. I když předpokládáme, že tato skupina tvoří 1 %, pak se zde bavíme o méně než 9 000 řidičích. Jedná se o klasický problém „lžíce dehtu v sudu medu“. Jen v tomto případě je lžička velmi malá, ale dehet je obzvláště páchnoucí.
A přesto, i když si někdo myslí, že jde o pár recidivistů nebo pár nešťastných přestupků, stojí za to si připomenout nedávno zveřejněná data státní policie. Letos byl identifikován řidič, který se loni dopustil 436 dopravních přestupků. To je více než jeden přestupek denně! Tento příklad velmi dobře ukazuje, že velkou část „černých“ statistik bezpečnosti silničního provozu netvoří statisíce různých řidičů, kteří chybovali jednou. Tvoří ji relativně malá skupina lidí, kteří se do hledáčku systému dostávají opakovaně. Proto v Lotyšsku již dlouho funguje systém bodů za přestupky – stát si uvědomil, že největším rizikem v dopravě není jeden nešťastný přestupek, ale vzorec chování, který se opakuje.
Proč nemůže být každému recidivistovi přidělen vlastní policista?
Pak se nabízí zdánlivě logická otázka. Pokud je těchto problematických lidí jen několik tisíc, proč každému z nich nepřiřadit vlastního policistu? Odpověď je jednoduchá. Protože na osobu nepřipadá jeden policista. 24hodinový dohled vyžaduje směny, dovolené, svátky, dopravu a dokumentaci. V důsledku toho by nepřetržitý dohled nad několika tisíci lidmi vyžadoval celý systém s několika tisíci zaměstnanci. Navíc by to nevyřešilo hlavní problém. Tito lidé nejsou náhodní pachatelé. Často jsou to profesionální specialisté na „obcházení systému“. Před několika lety LTAB, který analyzoval nehody způsobené nepojištěnými vozidly a statistiky rychlostních radarů, dospěl k zajímavému závěru – někteří pachatelé velmi dobře vědí, kde se rychlostní radary nacházejí a kde probíhají razie. To znamená, že nedělají chyby, ale cíleně plánují svou trestnou činnost.
Proto trestní nástroje používané po léta ne vždy fungují. Odeberou řidičský průkaz - člověk dál řídí. Dají pokutu - nezaplatí. Odeberou auto - najdou si jiné. V některých případech člověk jednoduše zmizí z legálního ekonomického kruhu a žije podle svých vlastních pravidel.
Lidé se mění, když jsou následky okamžité.
Jedním z řešení, jak tomu zabránit, by mohl být specializovaný probační program pro recidivisty. Ne další trest a soudní proces, ale období dohledu v délce několika měsíců (nebo i let), během kterého by spolupracovaly policie, probační služba, psycholog, narkolog a sociální služby. V praxi by to znamenalo pravidelné testy na alkohol, namátkové kontroly, posouzení závislostí, program nápravy chování, formální požadavek na zaměstnání, kalendář splátek pokut a práci s rodinou.
Nejdůležitější princip je jednoduchý – ne že za šest měsíců bude soud, ale že pokud se dnes nedostavíte na test, zítra budou následky. Osoba, která dodrží stanovená omezení, má zase možnost se postupně vrátit do normálního života. Takový přístup není teorie. V americkém státě Jižní Dakota existuje program s názvem „24/7 Sobriety“, v rámci kterého musí lidé s porušením pravidel týkajících se alkoholu pravidelně absolvovat testy na alkohol nebo být pod neustálým dohledem. Studie ukazují pokles opakovaných porušení. Podobných výsledků bylo dosaženo i u specializovaných soudů, které pracují s řidiči, kteří byli opakovaně přistiženi při řízení pod vlivem alkoholu. V některých studiích se recidiva v těchto programech snížila až o 50 %. V Lotyšsku se již objevují první zárodky takového přístupu. Programy korekce chování se stávají stále populárnějšími, ale je zřejmé, že jen pár přednášek nestačí. Nezbytné je také následné sledování.
Existuje však ještě jedna nepříjemná pravda. Rodina obvykle ví, že člověk řídí bez řidičského průkazu. Sousedé to vědí. Přátelé to vědí. Někdy to ví celá farnost. Snižování recidivy proto není jen úkolem policie. A není to ani příběh veřejného zostuzení. Naopak, ponižování často jen posiluje myšlení „já versus systém“. Čím více společnost člověka ostrakizuje, tím snáze si najde výmluvy, aby mohl dál žít mimo pravidla. Cíl by měl být jiný. Vytvořit kolem člověka sociální ochrannou bariéru, kde rodina, zaměstnavatel a komunita přestanou být tichými spolupachateli a stanou se součástí bezpečnostního systému.
Zároveň jsou potřeba i pozitivní pobídky. Pokud člověk nebyl po dobu jednoho roku přistižen při porušování zákona, absolvoval léčbu nebo program korekce chování, pracuje legálně a platí pokuty, měl by postupně snižovat omezení. Pokud jej poruší znovu, měl by se vrátit k přísnějšímu režimu. Koneckonců, problémem na lotyšských silnicích není 890 tisíc řidičů. Problémem je několik tisíc lidí, kteří léta žili v domnění, že pravidla platí jen pro všechny ostatní. Dokud budeme bojovat pouze s následky, nikoli s příčinami, čas od času si přečteme zprávy o dalším opilém řidiči, který uteče policii bez řidičského průkazu, bez řidičského průkazu motorového vozidla a bez zdravého rozumu. Někdy sám. Někdy s dítětem v autě.