O zelené kartě

Roucho

V lednu 1949 byla uspořádána jedna z prvních konferencí evropských pojišťovacích organizací s cílem v budoucnu založit mezinárodní systém povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (systém „zelené karty“). Na této konferenci byla vyjádřena potřeba zřídit stálý výbor zastupující všechny národní úřady v systému zelených karet. V souladu s výše uvedeným byla ustavena Rada předsednictva. První oficiální plenární zasedání Rady předsednictva se konalo v listopadu 1951. V Radě předsednictva tehdy zastupovaly: Belgie, Československo, Dánsko, Francie, Řecko, Irsko, Velká Británie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Finsko, Švýcarsko a také Švédsko. Národní úřady se během jednání Rady úřadů dohodly na koncepčně důležitých otázkách zavádění systému „zelené karty“ a 1953. ledna 1 byl systém „zelené karty“ plně zaveden.

Cíle

• Zajistit ochranu majitelů vozidel v zahraničí ve vztahu ke škodám způsobeným třetí osobě při dopravní nehodě zaviněné zaviněním řidiče vozidla (dále jen TTA).
• Zajistit majetkové zájmy obětí RTA jak v zahraničí, tak v zemi bydliště osoby, která RTA utrpěla.
• Vyhněte se nutnosti, aby řidiči uzavírali hraniční pojistnou smlouvu při překračování hranic zemí, kde je platný systém povinného pojištění občanské odpovědnosti.

Systém je založen na zřízení speciální strukturální jednotky – Národní kanceláře – v každé zemi systému zelené karty, která je odpovědná za řešení případů škod způsobených RTA vozidel z jiných zemí ve vlastní zemi a koordinuje náhradu škod způsobených RTA vozidel z vlastní země v zahraničí. Organizace zastupující všechny národní kanceláře systému zelených karet je Rada kanceláří.